MFK Chrudim vs FK Viktoria Žižkov

17.8.2019 od 10:15 MS Za Vodojemem
0:3

FC Hradec Králové vs MFK Chrudim

23.8.2019 od 18:00 Všesportovní, Hradec Králové
-:-

Díky, trenére! Pavel Jirousek se loučí s chrudimským týmem

Viděl jste ve výkonech Chrudimi oproti podzimu progres?

Myslím si, že tým výkonnostní posun udělal. Žádný zápas, vyjma druhé půle ve Znojmě, jsme nevyhořeli. Zároveň jsme oproti podzimu výrazně omezili individuální chyby. Pomohl nám příchod tří hráčů, stávající fotbalisté taktéž posun udělali. Jsem přesvědčený, že roli sehrál i příchod Lukáše Krajáka na pozici kondičního trenéra. Všechny tyto věci byly zásadní v naší cestě k cíli, kterým byla záchrana. Stavěli jsme na rýmovosti, každý odehrál lepší a horší zápasy. Nikdo výrazně nevybočoval, měli jsme poctivý a pracovitý tým bez hvězd. Uspěli jsme.

Byl to psychicky nejnáročnější rok na lavičce Chrudimi?

Těžko posuzovat. Ze začátku to bylo zcela jiné. Museli jsme to budovat od nuly. Měli jsme málo hráčů, hráli jsme divizi v příšerných podmínkách. Přišel jsem nakažený profesionalismem, snažil jsem se ho předat ostatním. Občas to dřelo, někdo se nechtěl podřídit, a tak jsme se postupně museli s řadou hráčů rozloučit. Nakonec se ustálila parta, která byla ochotná pracovat. Jádro týmu je tu dodnes, výborní kluci. S nimi jsem prošel divizí, sedm let ve třetí lize a teď za odměnu dostali šanci ve F:NL. A znovu to zvládli. Nejnáročnější rok? Těžko říct. Osobně říkám, že je těžší postoupit než se udržet.

Věta pronesená na tiskové konferenci, že to byl váš poslední zápas na lavičce Chrudimi, stále platí?

Ano. Říkal jsem jí už v týdnu před zápasem se Žižkovem, hráče i vedení jsem se situací obeznámil. Mám k rozhodnutí několik důvodů, ale nechci je ventilovat. Prostě potřebuji dobít baterky. Mám fotbal strašně rád a chci ho dělat dál. Jenže ho musím dělat pořádně a k tomu je nutná energie a síla. Šestnáct let v Chrudimi bylo náročných, nyní mám svoji práci, dvě malé děti. Doteď jsem fotbal dělal na úkor sebe a své rodiny a to chci nyní změnit, aspoň na pár měsíců.

Co na to kabina?

Kluci to nesmí zabalit. V kabině jsme jedna velká rodina, patříme k sobě. Většinu z nich jsem vedl od osmnácti let. Prošel jsem s nimi jejich první lásky, manželství, postupně se jim rodily děti. Vidím je v průřezu řady let. Je moc hezké, že vyjádřili snahu, abych si to rozmyslel, ale tentokrát to nejde. Doufám, že se podaří přivést dobrý trenér, který do rodiny zapadne. Pro tým bude znamenat nový impuls. Hráčům jsem vysvětlil, že změna má řadu plusů. Ví, že budu na jejich straně, chci jezdit na každý zápas a fandit. Ale opravdu už jenom fandit…

Kdy se rozhodnutí zrodilo?

Už v průběhu podzimu. Já chtěl končit už před dvěma lety, ale přemluvili mě. Fotbal je strašný žrout času, u trenéra obzvlášť. Nekončí to tréninkem, hráči to mají o mnoho jednodušší, oproti celému realizačnímu týmu. Musíme zajistit všech pětadvacet hráčů, to se rovná pětadvacet problémů. Postupem času má každý něco. Cítil jsem lehkou vyhořelost. Tím, že chci svoji práci dělat dobře, jsem k důležitému rozhodnutí dospěl. Jsem rád, že jsem vedl velmi úspěšný tým a hráli jsme fotbal, na který se dalo koukat. Není vyloučené, že se do Chrudimi zase časem vrátím.

Jak se k vašemu rozhodnutí stavěla rodina?

Byla moc ráda. Těší se na dovolenou, na kterou nebyl nikdy čas. Během sezony to není, při krátké přestávce také ne. Navíc nám se vždy rodilo něco nového, třeba jako přesun do vyšší soutěže. Neměl jsem na dovolenou čas, teď chci vše dohnat. Máme co dohánět.

Neslyšel jste od nich, že vám nevěří? Že si to stejně zase rozmyslíte?

Jasně, pochybovali. Žena ví, že fotbal je můj život. Nebyla si jistá, dokud to nebylo definitivní.

Na co budete nejvíce vzpomínat? Zkuste najít jeden moment…

Jedním z nejdojemnějších momentů bylo loučení Radima Holuba. I mě ukápla slza. Hráli jsme spolu, spali na jednom pokoji na soustředěních, je to víc než kamarád. Loučení bylo velmi dojemné. Kromě toho samozřejmě vzpomínám na postupy, první sezonu ve třetí lize, kde jsme měli nekončící šňůru bez prohry. Je toho hodně.

Budete se podílet na výběru nového trenéra?

Už se snažím. Doufám, že vše vyjde tak, jak si představuji. Mám jedno velké přání. Doufám, že dotyčný do Chrudimi přijde a povede se mu navázat na moji práci. Hráči ho znají, ví přesně, o co jde.. Moc bych si to přál.

Chce Pavel Jirousek dodat něco na závěr?

Chci děkovat. Všem hráčům, kteří prošli mýma rukama od začátku až do konce i těm, kteří během těžkých obdobích postupně odpadávali. Velké díky patří celému realizačnímu týmu, především Pavlu Křečanovi, který se mnou dělá dvanáct nebo třináct let. Dále také Radimovi Holubovi, Pavlovi Matějkovi, Honzovi Sládkovi, Vlastíkovi Gallatovi, Oldovi Syrůčkovi, MUDr. Pavlovi Holekovi, Martinovi Škrhovi, Ivanovi Hoffmannovi či předsedovi Tomášovi Linhartovi, který to má vše na bedrech a nečeká ho vůbec nic jednoduchého. Speciální poděkování směřuji k Petrovi Vojtěchovskému, který je otcem myšlenky udělat z hráče Jirouska trenéra. Jsem moc rád, že jsme se spolu rozhodli, abych do toho šel. Na závěr přece jen jedna stížnost. Jeden z důvodů, proč odcházím je, že se k podpoře našeho klubu nepřidalo město. Očekával bych od nich větší zájem, bez nich se fotbal dělat nedá. Je velké zklamání, že nám nedokázalo během těžké sezony pomoct a nevím, zda vůbec plánuje se k pomoci odhodlat v ročníku následujícím.

Díky, trenére! Pavel Jirousek se loučí s chrudimským týmem