3. rozhovor s Radkem Šprtou o trenéřině

Doma se podřizuje vše fotbalu, říká trenér Radek Šprta. V každé lidské činnosti by měl mít člověk nějaké plány a cíle, aby se pořád někam posouval!

Můžeš se na úvod představit?

Jmenuji se Radek Šprta, je mi 39 let a bydlím v Dašicích. Jsem ženatý. S manželkou Lenkou máme pět dětí z toho tři v pěstounské péči. Pracuji jako vedoucí výroby ve firmě Colorset Dašice. Firma se zaměřuje na kovovýrobu a práškové lakování.

Kolik let trénuješ a jaké máš zkušenosti? Máš nějaké plány do budoucna, kam by si to chtěl jako
trenér dotáhnout?

Trénuji asi 15 let. Zkušenosti již nějaké mám, ale pořád se chci něco nového učit a posouvat se dál. Začínal jsem v Dašicích, kde jsem vedl postupně všechny kategorie od předpřípravek až po kategorii dospělých. Na to samé jsem navázal v Holicích, kde jsem trénoval asi tři roky. Teď už začínám třetí sezonu v chrudimském MFK. Plány mám pořád. Odpovím obecně, myslím si, že v každé lidské činnosti by měl mít člověk nějaké plány - cíle aby se pořád někam posouval. Jediné co se v průběhu mění, je velikost těch cílů. A já nelítám ve vzdušných zámcích. Mé plány jsou reálné. Jak se říká, žádný strom
neroste až do nebe. Teď jsem v Chrudimi, neřeším minulost, ani budoucnost. Žiji přítomností.

Trénuješ U14 jako hlavní trenér a zároveň máš na starosti nově vzniklý třetí dorost hrající krajský
přebor. Jak stíháš takový nápor práce a lze to propojit se zaměstnáním a rodinným životem bez problémů?

Je to náročné, ale propojit to určitě jde. Musíte si určit priority. Vše je potřeba dobře naplánovat a zorganizovat. Trenéři ví, o čem mluvím, doma se podřizuje téměř všechno fotbalu. Ale nejdůležitější je mít podporu v rodině, hodně tolerantní ženu a v tom všem kalupu si vždycky musíte najít čas na ty, co vás podporují. Pak budou všichni spokojení a zvládnout se dá vše.

Jak bys popsal rozdíl ve fotbalovém vývoji hráče v žákovské a dorostenecké kategorii? Co s nimi řešíš a co potřebuje takový hráč od trenéra slyšet?

Tak v dorostu už mají kluci částečně vyprofilovanou nějakou osobnost. Co se týká kritiky, hodnocení daného jedince, tam už to musí být o individuálním přístupu, každý potřebuje slyšet něco jiného, spíš v jiném podání. Trenér musí být tak trochu psycholog. U žáků je to jednodušší v tam se zatím osobnostně vytváří. Snesou toho víc, mají méně mimo fotbalových starostí. Věc, kterou říkám všem stejnou, je, že ať dělají cokoliv, musí do toho dávat sto procent. Potom to dává smysl. Pokud to chtějí dělat jen na půl, je to mrhání času.

Věk staršího dorostence může být složité období, kdy se mladí rozhodují, co dál. Jestli budou dál studovat, jaké zvolí zaměstnání, zda budou dál hrát fotbal a na jaké úrovni. Mají například vliv na pohodu fotbalisty začínající vztahy? Pozitivní či negativní?

Určitě mají na pohodu vliv vztahy. Pozitivní i negativní. Kluky první lásky hodně ovlivní.

Jaké vidíš největší rozdíly při přechodu ze starších žáků do dorostenecké kategorie?

Přechod z žákovské do dorostenecké kategorie není jednoduchý a pro většinu se jedná o velký skok nejen po fyzické stránce. Hráč si zvyká na vyšší nárůst objemu a intenzity v tréninku. Musí pochopit posun v hierarchii klubu, do kategorie, kde se bude vyžadovat maximální přístup. Už musí více zvládat skloubit školu, trénink, vztahy, zábavu. Pro některé to není jednoduché. Musí už zvládat dostatečnou míru dovedností. Musí být psychicky odolní.

Bavíme se o trenéřině, ale hraješ sám aktivně fotbal? Jak dlouho a kam si to až dotáhl?

Už nehraji, bohužel zdravotní trable mi už nedovolují aktivně hrát. Hrál jsem asi od sedmi let v Dašicích, kde jsem též v devatenácti letech ze zdravotních důvodů skončil.

Máš i nějaké nesportovní nebo nefotbalové koníčky? Jak odpočíváš od fotbalu?

Tak koníčky máme s ženou dva. Jsou to Shetlend pony, které doma chováme. Odpočívám prácí na opravě domu a starosti kolem zvířat, kterých máme doma dost. Rád si odpočinu u dobré hudby. Mimo fotbal plavu a jezdím na kole.

A poslední otázka: Máš v rodině nějaké sportovce, fotbalisty, následovníky, případně i další trenéry?

Mám. Všichni tři kluci se věnují aktivně fotbalu. Honza hraje fotbal za Moravany a v Chrudimi trénuje s Romanem Malým U13, kde hraje i nejmladší z kluků Sean. Radek hraje v Chrudimi za U17.