6. rozhovor s Tomášem Poborským

Narodil se do fotbalové rodiny. Jeho táta hrál a bratr stále hraje fotbal. Až do 22 let se věnoval zejména klasické kytaře. Fotbal ho ale provází celým životem a neumí bez něj být.

Můžeš se nám představit?

Jmenuji se Tomáš Poborský, je mi čerstvě 40 let a v Chrudimi bydlím od roku 2004. Z toho vyplývá, že jsem se tady nenarodil. Moje babička ovšem pocházela z Chrasti. Jsem zadaný už 20 let a mám jednoho syna. Jsem staromódní, a proto se jmenuje taky Tomáš.

Pracuji v pojišťovně. Ze sportů mě baví hlavně fotbal a futsal. Dále mám spoustu koníčků. Pro jistotu řeknu aspoň některé: Geocaching, Genealogie, 2. světová válka, technologické novinky, počítače, pilotovaná kosmonautika, filmy, fotbal jako fanoušek na stadionu i u televize. Od 6 do nějakých 22 let jsem hrál hlavně vážnou hudbu na kytaru, ale tu už ani nevyndávám z pouzdra. Po 15 letech jsem začal loni zase rybařit.

Kdy ses začal zajímat o fotbal? Hrál jsi někdy závodně?

Já jsem se do fotbalové rodiny narodil. Děda hrál fotbal a později trénoval, táta Karel hrál jen do 18 let (myslím, že se nepohodl se svým tátou a skončil), ale chodil fandit bráchovi na zápasy každý víkend. Brácha hraje již 38 let a pořád říká, že skončí, že už na to nemá čas a zdraví. Zatím pořád hraje. Teď už hrají i naše děti. Bratr má 2 kluky. Fanda je ročník 2005 a Kája 2010. Můj Tomáš je „007“. Zrovna nedávno jsme si byli všichni zakopat na hřišti, kde jsme dříve hrávali se svými kamarády.

I když se celý můj život točí kolem fotbalu, vždycky jsem hrál jen rekreačně, ale zase jsme ho tenkrát hráli s kamarády, kde to jen šlo. Před odchodem do školy, i ve třídě o přestávkách, po škole i o víkendu. Samozřejmě jsem fandil bráchovi při zápasech. Pořád ale byla v mém dětství nejdůležitější hudba a potom teprve fotbal. Tenkrát jsem o tom ale takhle nepřemýšlel. Sportovali jsme všichni a pořád. Nebylo potřeba nic organizovat.

A jak ses objevil v klubu MFK? Ty nejen fandíš, že?

Když jsem se trochu rozkoukal v Chrudimi, začal jsem chodit fandit MFK Chrudim a na futsal. Jako rodič mám syna v týmu U-13. Hrát začal někdy v 5 letech, nejdřív za školky a po pár měsících za MFK. S rodiči našeho ročníku máme výbornou partu a celá léta obětujeme tréninkům a zápasům kluků všední dny i celé víkendy. To bylo zápasů i turnajů, které jsme již odjezdili a kluci odehráli…

Od července 2019 jsem začal pracovat jako PR manažer mládeže a pomáhám trenérům U-12 a U-13 jako vedoucí týmu. Učím se. Je to posun. Příjemná změna.

PR manažer mládeže? Co to obnáší?

Viděli jste vestibul na Letním stadionu v Průhonech před půl rokem? Snažíme se vylepšit zdejší infrastrukturu menšími či většími změnami. Projektů máme spousty. Ten, který je nyní nejviditelnější, je náš Mládežnický zpravodaj. Byl mezi úplně prvními. Tištěnou verzi dáváme již 28 týdnů na nástěnku v hale, na web klubu i na facebookové stránky. Zvyšuje se informovanost rodičů, přátel klubu, navenek se zlepšuje povědomí o klubu a mládežnickém fotbale. Mám radost, když přijde někdo do haly a jde si prohlédnout týmovou fotku klubu vedle šatny trenérů, nebo si prohlíží portréty hráčů, kteří prošli Chrudimí a zanechali v chrudimském fotbale významnou stopu. Ve vestibulu máme i krásný znak s trikolorou. Vlastně i tento rozhovor vzniká z projektu, kdy se rozšířil tištěný zápasový bulletin a začaly se tam přidávat informace z mládežnických kategorií. Tedy i rozhovory s trenéry, hráči a funkcionáři klubu. Konají se mimořádné prodejní akce zn. Jako, chceme uspořádat i „bazarový den“. Na letním i zimním soustředění kluci absolvovali motivující besedy se známými osobnostmi z fotbalu. Zkraje letošního roku byly instalované nové střídačky, které ještě projdou drobnými úpravami. Dále v brzké době přibydou i infotabule o stravování. Na konci soutěžního ročníku bude zveřejněna „Mládežnická jedenáctka roku 2020/ 2021“. Můžu ještě prozradit, že pracujeme také na projektu „Klubové rekordy mládeže MFK Chrudim“.

Chceš něco říct závěrem? Ať se brzy zase sejdeme ve zdraví na fotbale.