9. rozhovor s Miroslavem Teplým

Přání Miroslava Teplého? Posunout se výše. Ideálně v barvách MFK Chrudim

Dobrý, pane trenére. Můžete se nám na začátek rozhovoru představit? Jak dlouho působíte v klubu MFK Chrudim? Jaké kategorie jste si všechny prošel? Jaké máte v civilním životě zaměstnání?

Dobrý den, jmenuji se Miroslav Teplý, je mi 48 roků, pocházím ze Slatiňan a momentálně žiji už deset let v Chrasti. Jsem šťastně ženatý s manželkou Alicí, mám syna Matyáše, dcery Annu, Nicolu a dva vnuky Šimona a Jonáše. V Chrudimi působím od roku 2000, kdy vznikalo SCM tehdy ještě na AFK a s menší, asi čtyřletou přestávkou, až doposud. Postupně jsem prošel mladším dorostem, starším dorostem, rezervou a po sloučení obou chrudimských klubů jsem byl osloven tehdejším vedením a Pavlem Jirouskem, po angažmá v Třemošnici, a znovu nastoupil k rezervě. V roce 2016 jsem přebral ročník 2001 v mladším dorostu a o dva roky později opět rezervu, kde jsem i momentálně. V civilním životě pracuji již několik let na postu vedoucího výroby, ale zrovna tak jako ve fotbale nejsem příliš „přelétavý“ a tak zatím se zkušenostmi pouze ze dvou společností.

Začíná nová sezona, jaké máte plány s týmem a čeho chcete v následující sezoně dosáhnout? Jde o umístění, nebo spíš o kvalitní hru týmu a rozvoj jednotlivých hráčů?

Toto všechno jde ruku v ruce a vše uvedené v otázce je po sportovní stránce v dospělé kopané důležité. U nás to má samozřejmě jistá specifika, protože pracujeme s mladými hráči a dá se říct, že adaptace a rozvoj je v našem podání nejdůležitější.

Jak funguje příprava hráčů „Juniorky“ a co spolupráce s ročníkem U19? Co se potřebují naučit nováčci v týmu, kteří přicházejí z mládežnického ročníku? Kde vidíte největší rozdíl mezi dospělým a mládežnickým fotbalem?

Příprava obnáší vše, co vyžaduje velký fotbal, a to jak z hlediska tréninkového procesu, tak z hlediska taktiky a přípravy na utkání. Trénujeme třikrát týdně, vkládáme dle možností do procesu různá minisoustředění a velký důraz klademe na předzápasovou přípravu. Co se týče spolupráce s U19, tak při vší úctě nikdy nebyla lepší, a navíc Honza Zvolánek tak jak ho znám, je zárukou, že hráči budou pro adaptaci připravení mnohem lépe. Rozdílů je hodně. Soupeř vždy disponuje několika zkušenými hráči, hra je důraznější, zrovna tak osobní souboje, ale i když to může znít jako fráze, tak největší rozdíl je ve zkušenostech.

Máte k dispozici početný realizační tým, jaké mají jednotliví členové úkoly?

Na tréninkovém procesu se podílíme spíše ve trojici s Josefem Širůčkem a Honzou Hortem, kde to máme jasně dané. Já ten proces plánuji, zajišťuji a na základě toho následně deleguji úkoly na kolegy. Sám se spíše věnuji různým nácvikům, kombinacím anebo situacím, které reagují na momenty či situace v minulých utkáních apod. Josef má v tréninku na starosti například rychlostní složku v průpravných částích a své místo má i při nácviku defenzívy. V utkáních pak rozestavení při standardních situacích jak útočných, tak obranných. Honza se věnuje rozcvičkám, různým průpravným hrám a také jako bývalý „gólman“ brankářům. Je to různorodé a jsme schopni se v pohodě bez problémů zastoupit. Jirka Hlavatý je taková naše duše týmu jak po stránce manažerské, co se zajištění či komunikace týká a pokud čas dovolí, tak je schopen kdykoliv za někoho v tréninku zaskočit. Navíc je to skvělý hecíř. No, a nakonec pan Mrkva, se kterým to už také táhnu nějaký pátek, a u nás zastává velmi zodpovědně funkci vedoucího mužstva.

Jaké máte ambice jako trenér? Jaké úspěchy jste již jako trenér zaznamenal a čeho chcete ještě dosáhnout? Na jaký fotbalový úspěch vzpomínáte ze všeho nejraději?

Měl jsem ty nejvyšší, ale přece jen když člověk dozraje, tak zjistí, že ne vše se dá nějakým způsobem ovlivnit nebo že jsou věci, přes které nechcete jít, a nakonec se s přibývajícími povinnostmi třeba z hlediska zajištění, rodiny apod. musí rozhodnout na jakou kartu vsadit. Já vsadil na tu druhou a fotbal si nechal jako koníček. Samozřejmě mě musí taková záliba naplňovat a vrátit i něco za to, co si vzala a pak je to v pořádku. Mám UEFA A licenci a stoprocentně již několik let vím, že výš už nepůjdu, ale sám už cítím, že by nebylo od věci posunout se směrem k nějaké vyšší soutěži a úplně nejlepší by bylo, aby to bylo v barvách MFK Chrudim, protože bez nadsázky se tady fotbal dělá dobře jak díky hráčům, kteří jsou zvyklí na řád a disciplínu, tak i díky zázemí a podmínkám, které nám vedení dokáže připravit. Pokud se vrátím ještě k otázce trenérských úspěchů, tak si dokážu vybavit nějaká první místa v KP jak dorostu, tak dospělých, vítězství v lize MD a také nedávné třetí místo s ročníkem 2001, nebo dva postupy s Třemošnicí a následně třetí místo v KP za Pardubicemi a Živanicemi. Pěkné vzpomínky mám i na výběry, kde jsem byl trenér OFS ročníku 1993 a 1996 a s prvně jmenovanými jsme byli na MČR při velmi přísném postupovém klíči bez porážky pátí a také jsem působil jako trenér výběru PKFS u ročníku 1989. Nedá se říct, kterou vzpomínku si vybavím jako nejlepší, ale postupy v Třemošnici měly svoje kouzlo i díky skvělé partě a náležitě jsme si to užili. Doufám a věřím, že to nejlepší mě teprve ještě čeká. Snad jen ještě stojí za připomínku, že jsem byl dlouhé roky předseda TMK při OFS Chrudim a moc mě bavilo školení trenérů Licence C. Myslím, že jsme díky naší osnově svou náplní trochu předběhli dobu a jsem rád, že na to naši absolventi rádi vzpomínají.

A teď ještě zpátky k Vám. Hrál jste fotbal a případně kde a v jaké nejvyšší soutěží? Co jiné sporty?

Fotbalově jsem to dotáhl nejvýše do krajských soutěží a svou krátkou kariéru jsem až na výjimky spojil se Spartakem Slatiňany. Brzy jsem začal trénovat a hrát pouze „ligu neregistrovaných“, ale například ve futsalu jsem nastupoval ještě ve 40 letech v KP. Jiné sporty byly pro mě vždy spíše rekreační, ať to je tenis, kolo, volejbal, basket, lyže nebo dříve hokej, a aniž bych se chtěl chválit, tak jsem se k většině z nich dokázal postavit. Teď už spíše záleží na zdraví, protože vše si postupem času vybírá svou daň.

Máte někoho v rodině, kdo také hrál či hraje fotbal, nebo dělá jiné sporty Máte nějaké koníčky?

Taťka byl univerzál a hrál jak hokej, tak fotbal, ale hodně brzy si v civilním životě přivodil těžký úraz, který mu veškeré sportování překazil, ale m a bráchu ve fotbale i nějaký čas trénoval. Mamka na sport nikdy moc nebyla a ani si nějak nevybavuji, jak na tom byli prarodiče. To bych se musel zeptat rodičů. Brácha je bývalý brankář a trénoval i na AFK, ve Slatiňanech, Prachovicích, Rozhovicích a Prosetíně. Dnes se věnuje rozhodování v krajských soutěžích a s oblibou říká, že trénovat půjde až bude mít umělý kloub. Hrál i hokej, který později pískal a dnes je hokejový delegát. Ve volném čase mě nejvíc baví obyčejné věci. Rodina, výlety, zahrada, odpočinek, klid, televize, zkrátka klasika a z těch neobyčejných je to muzika. Není nic lepšího, než se zavřít v našem studiu spolu se synem Matyášem a zahrát si na bicí nástroje. Já mám za sebou ZUŠ a dlouhé roky jsem hrál s kapelou a Matyáš do ní právě chodí a učíme se spolu. Fotbal ho moc nebral, ale jsem rád, že tohle má po mně. Už se těším, až dáme dohromady nějaké kulturní těleso (směje se).