19. rozhovor - trenéři a kapitáni U18 a U16

Mission Impossible? Pro U18 a U16 žádný problém Na začátku sezony dostali trenéři jednoznačně zadaný úkol – zisk titulu krajského přeborníka a postup do České divize dorostu pro příští sezónu kategorií U18 a U16. Sečteno a podtrženo bylo už několik kol před koncem soutěže. Týmy okolo trenérů Tomáše Sochora (U16) a Petra Myšky (U18) během roku táhli od vítězství k vítězství, získávali dostatek bodů k tomu, že oslavit vítězství v soutěži mohli již v dostatečném předstihu. My jim k tomu gratulujeme a navíc přidáváme i rozhovor s trenérem a kapitánem obou týmů.

U18: Petr Myška – trenér a Štěpán Černý – kapitán

(týmová fotka není uvedena - je společná pro U18 i U19)

Jak bys charakterizoval cestu za vítězstvím v soutěži? Co bylo pro tvůj tým typické?

PM: Do soutěže jsme šli s úkolem ji vyhrát, což se nám podařilo. V některých zápasech jsme nebyli úplně spokojení, ale pro kluky to bylo těžké v tom, že do soutěže jsme šli jako jasný favorit a každý soupeř se chtěl proti nám vytáhnout, vsadil na bojovnost a kvalitní defenzivu. Až na jeden zápas, ve kterém jsme spálili hodně šancí, jsme si poradili. Takže jsme se sezónou spokojený.

ŠČ: Sezonu nemůžu hodnotit jinak než pozitivně. Dokázali jsme ještě před koncem soutěže vyhrát titul a postup do divize, což byl náš hlavní cíl, se kterým jsme do sezony vstupovali. Samozřejmě jsme se na vítězství někdy dost nadřeli ale to je prostě fotbal.

Ještě před koncem sezóny má U18 jisté první místo, a tedy i postup do divize. Jak hodnotíš sezonu?

PM: Po celou sezónu jsme chtěli hrát útočný fotbal, co nejvíce podobný, který hraje U19, aby byl přechod pro kluky jednouší. Kdyby je U19 potřebovala, aby měli alespoň podobné návyky. Typické pro nás bylo to, že jsme chtěli po hráčích, aby celý zápas hráli v maximálním nasazení a byli soustředění, zaměřovali jsme se hodně na útočnou činnost a klukům se to celkem dařilo, což dokazuje počet vstřelených branek. Fungovala i defenziva, tak jsme dostali jen 13 branek.

ŠČ: Cesta se ne vždy rodila snadno, často jsme se potýkali s ne úplnou koncentrací na zápas, často došlo i k lehkému podcenění soupeře, ale i přesto se nám dařilo zápasy zvládat a za to jsem velmi rád. A co bylo typické? Asi neproměňování šancí J

Kdy nastal zlom sezóny? Na který zápas nejvíce vzpomínáš?

PM: Zlom asi nastal, když jsme vyhráli v Hlinsku a porazili Pardubičky a vytvořili jsme si na čele náskok. Kromě zápasů s Hlinskem, České Třebové a Pardubičkami, což jsou asi nejtěžší soupeři, vzpomínám na zápasy proti Moravanům / Dašicím, kde jsme ztratili zatím jediné 2 body, o které nás hlavně připravila naše špatná koncovka. A ještě na zápas v Moravské Třebové, kde jsme hráli cca 60 minut o 10, a přesto jsme domácí přehráli.

ŠČ: Kdy nastal zlom sezony asi nedokážu určit, ale v hlavě mi utkvěl jeden zápas: A to podzimní utkání na půdě Moravan, což byl prozatím jediný zápas, který jsme nezvládli za tři body.

U16: Tomáš Sochor – trenér a Josef Holeka – kapitán

(týmová fotka u16)

Ještě před koncem sezóny má U16 jisté první místo a díky vítězství U18 tak příští rok budou tyto kategorie hrát divize. Jak hodnotíš sezonu?

TS: Sezonu asi nelze hodnotit jinak než pozitivně. Splnili jsme úkol. Je fajn, že příští rok budou U18 a U16 hrát divize, nebude to pro kluky tak velký skok do ligy dorostu a zároveň budou hrát těžší utkání pravidelně, nejen dvakrát za sezonu.

JH: Sezónu hodnotím velice kladně, určitě bylo pár zápasů, co nám nesedly, ale myslím, že takové zápasy jsou vždy. Každým zápasem jsme byli silnější, trénovali nedostatky a poučili se z chyb. Je určitě dobře, že U18 vyhráli, nechci být povrchní, ale ze zápasů, které jsme vyhráli třeba 20:0, si nic nevezmeme.

Jak bys charakterizoval cestu za vítězstvím v soutěži? Co bylo pro tvůj tým typické?

TS: Cesta by se mohla zdát jednoduchá, ale někdy je velmi těžké hrát proti soupeři, který brání v 11 hráčích a ty jen dobýváš plnou defenzivu. Kluci si s tím dokázali poradit a když pak přišel těžký zápas, byli jsme připraveni. Charakteristické pro náš tým byla podle mě hlavně týmovost, i když nám rotovali hráči, někteří se posunuli do U17, tak jsme je dokázali nahradit.

JH: Charakterizoval bych to asi tak, že jsme udělali, co jsme museli, a co se od nás očekávalo. Už od začátku jsme chtěli vyhrát, nebyly žádné myšlenky na to, že by se nám to nepovedlo. Atmosféra v kabině byla dobrá, nenastaly asi žádné větší problémy. Největší problém za mě byl, jak se v týmu točili hráči. Po podzimu odešli čtyři klíčoví hráči, přišli noví, ale dokázali jsme, že jsme jeden tým a zvládli to.

Kdy nastal zlom sezóny? Na který zápas nejvíce vzpomínáš?

TS: Zlom nastal, když jsme doma prohráli s Jaroměří a ukázalo nám to, že žádný soupeř se neporazí sám. Hráči Jaroměře na nás vlítli, sice nefotbalově, ale o to lépe nás dokázali rozhodit z koncentrace. Tímto zápasem jsme se dokázali nachystat na další soupeře a náš výkon šel nahoru, kdy pak mohl v utkání v Pardubičkách vygradovat na maximum.

JH: Zlom sezony nastal asi tehdy, když jsme poprvé porazili Pardubičky. Byla to velmi důležitá výhra v zápase „o první místo.“ Nejvíce asi vzpomínám na domácí výhru proti Kostelci, kdy se nám gól podařilo vstřelit až v 85. minutě.

Děkujeme za rozhovor Tomáš Poborský a Tomáš Sochor (PR sekce mládeže)