Na slovíčko s MFK - 1. díl

Výkladní skříní každého klubu jsou především jejich hráči. Rozhovorům s trenéry a funkcionáři se věnujeme zejména v "Rozhovorech", našim hráčům v mládežnických kategoriích jsme vytvořili novou rubriku webu s názvem "Na slovíčko s MFK". Dnes zveřejňujeme první díl, kdy jsme se zeptali tří hráčů na stejné otázky. Zveřejňujeme je tak, jak nám byly zodpovězeny.

Představení hráčů:

1. dotazovaný hráč: Šimon Sedlák, 17 let, MFK Chrudim u19, krajní levý obránce

2. dotazovaný hráč: David Bauer, 16 let, MFK Chrudim U17, střední záložník

3. dotazovaný hráč: Pavel Reinberg, 15 let, MFK Chrudim U16 na pozici stopera nebo krajního obránce.

Otázky:

Z jakého klubu jsi k nám přišel? Jak dlouho hraješ fotbal?

Š. S: Do MFK jsem přišel z oddílu TJ Horní Bradlo, kde jsem také s fotbalem začínal. Fotbal hraju 7 let. Ve starších žácích jsem se rozhodl, že chci zkusit něco nového. A protože můj strýc a bratranec v MFK působili a mládežnické týmy mívaly v Horním Bradle soustředění, byla pro mne Chrudim jasná volba. Přišel jsem v létě, nejdříve na zkoušku, kdy jsem absolvoval soustředění právě v Horním Bradle, a pak jsem přestoupil.

D.B: Do Chrudimi jsem přestoupil z Poličky. Přivedl mě Ondřej Tichý, který momentálně působí v FK Pardubice. S fotbalem jsem začínal ve vesnici, kde jsem vyrůstal, tedy v Radiměři ve čtyřech letech. Tenhle rok to bude 13 let, co hraju fotbal.

P.R: S fotbalem jsem začal v Sezemicích v 5 letech. Do MFK jsem přišel z klubu FK Pardubice

Jakou školu studuješ?

Š. S: Studuji Gymnázium Josefa Ressela v Chrudimi. Po škole bych se chtěl věnovat sportu, pracovat v tomto odvětví. Líbí se mi například práce sportovního lékaře, kondičního trenéra nebo fyzioterapeuta v nějakém klubu. Živit se jenom fotbalem je můj sen. Celkově směřuji k tomu, abych dělal práci, co mě bude naplňovat.

D.B: Studuju střední školu Bohemii se zaměřením na sport v Chrudimi. Živit bych se chtěl určitě v odvětví fotbalu nebo sportu. Když to půjde, tak bych se určitě fotbalem živit chtěl.

P.R: Studuji v Holicích na gymnáziu. Šel jsem na gymnázium právě proto, protože nevím, čím se chci v životě živit. Být profesionálním fotbalistou byl už od malička můj sen, ale čím víc jsem starší, tím míň mě to láká.

Jak vnímáš klub MFK?

Š. S: MFK Chrudim je pro mne srdcová záležitost. Úspěchy klubu sleduji, chodím na každý domácí zápas. Ať už jako divák nebo jako podavač. Bohužel to teď, díky současné situaci, není možné. Určitě je pro každého fanouška hezké vidět, jak se klubu v současné sezoně daří na prvních příčkách druhé ligy. Mým cílem v MFK je dostat se do A mužstva. V trénincích se snažím ze sebe vydat vše a individuálně na sobě pak pracovat, což je podle mne hodně důležité. Motivace je vždy snaha být lepší než ostatní. V MFK se dobře pracuje s mládežnickými kategoriemi, skvěle také funguje komunikace mezi mládeží a A týmem. Když mladí hráči vidí, že můžou dostat šanci v dospělém fotbale, je to obrovská motivace.

D.B: MFK Chrudim je krásný klub, jsem rád že jsem jeho součástí. Určitě bych chtěl hrát za A tým, je to můj cíl tady v Chrudimi. Snažím se s naším týmem vyhrávat a daří se nám. Jsme třetí v tabulce! A individuálně na sobě pracuji.

P.R: MFK vnímám jako takový rodinný klub. Všichni spoluhráči v mém týmu nebo i z jiných kategorií jsou mi velice blízcí. Jsem tu moc spokojený. Chrudimské ,,A“ mužstvo jsem sledoval, už v době, kdy bylo ještě ve 3. nejvyšší soutěži a přál jsem jim postup do druhé, což se i povedlo. Moc jsem nepřemýšlel, kam to chci v Chrudimi dosáhnout, dlouhodobé cíle jsem nějak vyřadil z mého repertoáru. Teď se spíše soustředím na krátkodobé cíle. Nejkrátkodobější cíl je se dostat do U 17 a zahrát si druhou dorosteneckou ligu.

Jak prožíváš momentální sportovní výpadek? Jak se připravuješ na návrat „na hřiště“?

Š. S: Tohle období je snad pro každého noční můrou. Je to velmi náročné na psychiku, protože to, když můžu být na hřišti se spoluhráči, soustředit se jenom na hru a na nic jiného, je ten nejhezčí pocit. Chybí mi emoce, celá kabina. Každopádně, nejdůležitější je neustále na sobě pracovat. Pořád odstraňovat nedostatky, zlepšovat se a být co nejlépe připraven na hřiště, až se soutěže zase obnoví.

D.B: Momentální situace ve sportu je opravdu špatná, lidi v mém věku i mladší přichází o svoje nejlepší fotbalová léta. Na návrat na hřiště se připravuji velice intenzivně, mám tu bráchu a kamarády, se kterými chodíme často hrát na místní hřiště.

P.R: Momentální situace hodně ublížila mládežnickému fotbalu. Sám to cítím na ztrátě motivace, kterou hledám kde se dá. Máme individuální plány, ale nic se nevyrovná trénování v týmu.

Jaký tým ve fotbale sleduješ? Jakého hráče? Komu fandíš?

Š. S: Sleduji hlavně Real Madrid, kterému fandím už roky. Z hráčů byl vždy můj oblíbenec Gareth Bale, kterým je do teď. Líbí se mi jeho styl, technika, rychlost. Kdybych si měl vybrat hráče na stejném postu, tak je to Alphonso Davies z Bayernu. Nicméně velkým vzorem je i Cristiano Ronaldo. Jeho psychika a chuť neustále na sobě pracovat je neskutečná. Vysněný stadion, na kterém bych si chtěl jednou zahrát, je Santiago Bernabeu v Madridu.

D.B: Už od malička miluji Real Madrid, sleduji jakýkoliv fotbal. Mám rád hodně týmů např. BVB, PSG a momentálně nejvíc Juventus. Můj idol je Cristiano Ronaldo. Jednou bych si chtěl zahrát na Santiagu Bernabéu proti Barceloně.

P.R: Co se týče českého fotbalu tak sleduji ve 2. lize FK Duklu Praha, která je můj nejoblíbenější tým v ČR a ve světě je to FC Barcelona, kde je i můj nejoblíbenější hráč Gerard Pique. Můj sen bylo zahrát si za reprezentaci a za klub by to byla Liga mistrů.

Jaké máš koníčky?

Š. S: Mimo fotbal mě baví téměř všechny sporty, od lyžování a snowboardingu, přes jízdu na kole, tenis, až po plavání. Sportování je pro mne relaxace. Můžu při něm „vypnout“ a soustředit se jenom na pohyb. Každopádně fotbal je jasně na prvním místě.

D.B: Mimo fotbal mám taky rád tenis nebo třeba nohejbal. K mým zájmům patří hraní FIFY a jiných her.

P.R: Mimo fotbal se svým způsobem ničemu jinému nevěnuji. Když mám volno, tak se dívám na fotbal v televizi nebo běhám či posiluji. To ale beru jako trénink, ne jako koníček.

Fotogalerie